close
Přeskočit na obsah

Al-Káida

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Al-Káida
القاعدة‎
Účast na Válce proti terorismu
Mezinárodní vlajka islámských mudžáhidů je užívána i Al-Káidou
Mezinárodní vlajka islámských mudžáhidů je užívána i Al-Káidou
Základní info
Aktivníod roku 1988–dosud
Operační
území		celosvětové,
zejména Blízký východ
Ideologiesunnitský islám,
sunnitský islamismus,
wahhábismus/saláfismus,
panislamismus, džihádismus
Skupiny
VelitelUsáma bin Ládin † (1988–2011)
Ajman az-Zaváhirí † (2011–2022)
Saif al-Adel (od 2022)
Síla
Spojenci
Konflikty/boje

Al-Káida (arabsky القاعدة‎ [ælqɑːʕɪdɐ]IPA; lze se setkat i s jinou transkripcí do češtiny, například: al-Kajdá, al-Kajda, al-Kájda, Al-kejda), do češtiny obvykle překládáno jako základna,[1] je militantní islamistickou teroristickou organizací, která stojí za řadou velkých atentátů a únosů v celém světě včetně teroristických útoků 11. září 2001 v USA.

V čele této organizace stál již od jejího založení saúdskoarabský multimilionář, terorista Usáma bin Ládin, který se značnou měrou podílel na jejím financování. Byl zastřelen při cíleném vojenském útoku amerických speciálních sil námořnictva 2. 5. 2011 ve svém sídle v Pákistánu. Organizace podporuje sunnitskou větev islámu.[2]

Cíle

[editovat | editovat zdroj]

Podle vlastních prohlášení pokládá al-Káida za svůj prioritní cíl nastolení ryze muslimských států (např. chalífátů) na celém Arabském poloostrově a šíření islámské víry do jiných zemí. Za svého hlavního nepřítele přitom označuje USA, které viní z drancování arabského ropného bohatství a ze snahy o dosažení rozhodujícího vlivu v této oblasti. Osočují však i řadu evropských zemí, především Velkou Británii z výrazné podpory amerických vojenských operací, díky čemuž údajně nebudou váhat teroristicky útočit na evropské cíle.

V rámci svého úsilí o prosazení islámského práva šarí’a si ideologicky ospravedlňují zabíjení bezvěrců i muslimů vlažných ve víře.[3]

Vznik organizace

[editovat | editovat zdroj]

Al-Káida měla být založena na konci 80. let 20. století,[4] často bývá uváděn rok 1988.[5] Někteří [zdroj?] dávají její počátek již do doby zahájení okupace Afghánistánu sovětskými vojsky v roce 1979. V roce 1984 založil Usáma bin Ládin spolu s Abdullahem Yusufem Azzamem organizaci Maktab al-Khidamat, která rekrutovala zahraniční bojovníky - Mudžáhedíny - do Afghánistánu. Tato organizace byla dotována Pakistánem. Z této organizace následně vyčlenil radikálnější organizaci s názvem Al-Káida. Po skončení Afghánské války většina bojovníků tuto organizaci opustila.[6] K rekonstrukci organizace došlo v roce 1992, kdy Úsamu Bin Ládina pozval vlivný Sudánský politik a islamistický filosof Hassan al-Turab pozval do Sudánu, aby mu pomohl v šíření islámu po celém světě.[7] Na této rekonstrukci se velmi pravděpodobně podílely řádově stovky bývalých afghánských Mudžáhedínů.[6]

(Údajná) spojitost s CIA
[editovat | editovat zdroj]

Někteří dávají vznik Al-Kajdy do souvislosti s americkou podporou Mudžahedínů, poskytovanou skrze CIA a Pakistánskou tajnou službu Bain-al-xidmātī istixbārāt (Inter-Service Intelligence, ISI) v rámci operace Cyklón, která byla poskytována skrze Pakistán, jiní to pokládají za mýtus.

Sám Bin Ládin v některých rozhovorech kooperaci s USA potvrzoval, jinde (a častěji) popíral.[8][9] Další vůdcové Al-Káijdy: Ayman al-Zawahiri a Abdullah Anas to popírali.[10] Někteří novináři, odkazující se na nepodložené zdroje, tvrdí, že CIA měla s Maktab al-Khidamat kontakty či ji financovala [11][12]. Jiní toto obvinění popírají, např. Marc Sageman, bývalý člen CIA, který s Afgánskými Mudžáhedíny pracoval[13], nebo novinář Peter Beinart, citující Vincenta Cannstraro (vedoucího odborné skupiny pro Afghánistán zřízené Ronaldem Reganem).[14] CIA sama tato obvinění oficiálně popírá [15][16]. Několik historiků, např. Petr Bergen [16][17] nebo Paul Thomas Chamberlin [18], konstatují, že neexistuje jediný důkaz, že by CIA tyto organizace jakkoli financovala, nebo měla jakékoli styky s Úsámou bin Ládinem.

Zahraničních bojovníků bylo v dle různách zdrojů několik tisíc až desítek tisíc zahraničních bojovníků [19][20][21]. Počet Afghánských (domácích) bojovníků se uvádí více nežli čtvrt milonu.[19] Přestože existují důkazu o přinejmenším nepřímém styku CIA s některými členy Al-Káijdy[22][23], tento fakt podporuje závěry historiků, že CIA se v Afghánistánu zaměřila na podporu domácích bojovníků.[24][25][26]

Závěr (některých) historiků věnujících se tomuto obvinění je, že CIA se primárně věnovala financování domácího odporu v Afghánistánu, nicméně organizace zahraničních islamistů, založené Usámou Bin Ládinem z této pomoci nepřímo profitovali a pravděpodobně byli podporováni pakistánskou tajnou službou.[24][27], nikoli ovšem CIA: přímá podpora CIA těmto skupinám byla zvažována, ale nikoli realizována.[28][29]

Organizační systém

[editovat | editovat zdroj]

Organizační schéma al-Káidy je vytvořeno velmi propracovaně. Celá struktura se skládá z tříčlenných skupinek (buněk), jejichž členové se znají navzájem. Velitelé nad nimi jsou opět v kontaktu s pouze třemi buňkami a tak až prakticky k vrcholnému velení.

Výhoda této struktury je především v jejím utajení a jen velmi obtížné infiltraci zvenčí. Pokud dojde k prozrazení jedné tříčlenné skupiny a její členové jsou pozatýkáni, nemohou prakticky prozradit žádného dalšího člena kromě svého přímého velitele. A pokud se jemu podaří uniknout, stopa zde definitivně končí. Účinnost systému dokazuje i současná praxe, kdy přes intenzivní pátrání americké armády a tajných služeb dochází k zatčení špičkově postavených mužů al-Káidy jen velmi sporadicky.

Je běžné, že členové uvedených buněk pracují po dlouhou dobu jako tzv. „spící agenti“, což znamená, že nevyvíjejí žádnou vlastní teroristickou činnost a žijí ve společnosti naprosto skrytě. Teprve v případě potřeby, např. po několika letech, je terorista aktivován a provede předem dohodnutou práci. Ke vzájemné komunikaci používají členové al-Káidy i velmi moderní metody včetně internetu a šifrovaných zpráv, které jdou jen velmi stěží rozluštit.

Odnože a příbuzné organizace Al-Káidy

[editovat | editovat zdroj]
BERJAYA
Vlajka Aš-Šabábu užívána různými odnožemi Al-Káidy
BERJAYA
Mapa občanské války a vojenské intervence v Jemenu
     Území pod kontrolou al-Káidy a islamistů z Ansar aš-Šaría (bílé)

Al-Káida v Iráku

[editovat | editovat zdroj]
O „Al-Káidě v Iráku“ pojednává článek Islámský stát.
  • BERJAYA Islámský stát – organizace původně známá jako „Al-Káida v Iráku“ (2004–2006), později přejmenována na „Islámský stát v Iráku“ (2006–2013) až po „Islámský stát v Iráku a Levantě“ 2013–2014. Původně působící jako odnož al-Káidy na území Iráku, aktivní od roku 2003, jejím vůdcem byl v letech 2004 až 2006 Abú Músá Zarkáví již jako od al-Káidy odštěpené organizace. Úspěšnost, extrémní radikalismus a zřejmě i protichůdné zájmy ji nevyhnutelně postavily proti původní „umírněnější“ al-Káidě. Později během občanské války v Sýrii vysoké ambice ovládnout velkou část Levanty (dnešní Sýrie) a vyhlásit na ní svůj chalífát ji v roce 2014 postavily i proti An-Nusře, další organizaci al-Káidy. Přesto IS jako samostatná organizace navzdory nepřátelství s al-Káidou nadále spolupracuje s některými jejími odnožemi.

Fronta an-Nusrá v Sýrii

[editovat | editovat zdroj]

Saúdská Arábie, Turecko a Katar podporují v občanské válce v Sýrii zbraněmi, penězi a volnou cestou přes turecké území protivládní islamistické povstalce z fronty an-Nusrá, která je napojená na al-Káidu.[30] Islamisté z an-Nusrá masakrují příslušníky syrských menšin a nutí je konvertovat k islámu. Skupina je podezřelá z chemických útoků.[31]

Al-Káida v Jemenu

[editovat | editovat zdroj]

Odnož Al-Káidy v Jemenu má více než osm tisíc členů a ovládá část jemenského území. Od roku 2015 uzavírá Saúdská Arábie, která stojí v čele mezinárodní koalice válčící v Jemenu, dohody s bojovníky Al-Káidy, kterým platí, aby na straně koalice bojovali proti hútíjským povstalcům.[32] Některé dohody umožnily bojovníkům Al-Káidy opustit území i s výzbrojí a bojovou technikou. Podle AP analytika Michaela Hortona: "Někteří z americké armády dobře vědí, že podporou koalice v Jemenu pomáhají i tamní odnoži Al-Káidy. Ale podpora SAE a Saúdské Arábie proti tomu, co USA vidí jako íránský expanzionismus, má přednost před bojem proti Al-Káidě."[33]

Teroristické akce al-Káidy

[editovat | editovat zdroj]
BERJAYA
Teroristické útoky 11. září 2001

Ne všichni arabští teroristé jsou součástí organizační struktury al-Káidy. Často však dochází ke vzájemné spolupráci těchto extrémistických sil a někdy je i obtížné určit, jaké vedení stojí za určitým konkrétním atentátem nebo bombovým útokem. Mezi největší akce připisované al-Káidě patří:

  • Za suverénně největší teroristickou akci soudobých dějin, která je al-Káidě přičítána, lze jednoznačně označit letecké útoky na USA z 11. září 2001. Celkem 19 únosců, napojených na al-Káidu, se tehdy v krátkém časovém sledu zmocnilo 4 velkých dopravních letadel nad územím Spojených států. Dvě z těchto letadel byla navedena na budovy Světového obchodního centra (WTC) v New Yorku. Obě zasažené budovy se po několika desítkách minut zřítily. Zřítila se taktéž budova World Trade Center 7, která byla stejně jako ostatní budovy v okolí poškozena pádem „dvojčat“. Další letadlo bylo navedeno na budovu Pentagonu a poslední se zřítilo v Pensylvánii, patrně díky aktivnímu odporu cestujících v letadle. Při těchto akcích zahynulo přibližně 3500 lidí. Al-Káida se k útokům opakovaně přihlásila.[34][35]
  • Příslušníci hnutí al-Káida stojí za teroristickými bombovými útoky na americké ambasády v Nairobi v Keni a Dar es-Salaamu v Tanzanii. Při těchto útocích zahynulo přes 200 lidí a dalších 5 000 bylo zraněno.
  • Al-Káida bývá také spojována s bombovými útoky v Saúdské Arábii v letech 1995 a 1996. Při útocích na americké vojenské objekty zahynulo tehdy kolem 10 osob. Podle tvrzení některých novinářů však za těmito útoky stálo hnutí Hizballáh.
  • Při sebevražedném pumovém útoku na americký torpédoborec USS Cole v jemenském přístavu Aden dne 12. října 2000 zahynulo celkem 17 amerických námořníků a dalších 39 bylo zraněno. Současně zahynuli oba atentátníci, kteří napadli americkou loď ve člunu naloženém výbušninami.

Významní členové

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Archivovaná kopie. archiv.tiscali.cz [online]. [cit. 2008-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-02.
  2. ↑ al-Qaeda (a.k.a. al-Qaida, al-Qa’ida). Council on Foreign Relations [online]. Dostupné online.
  3. ↑ Al-Káida Archivováno 20. 9. 2016 na Wayback Machine. Novinky.cz
  4. ↑ al-Qaeda, heslo v encyklopedii Britannica
  5. ↑ http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3478471,00.html
  6. 1 2 IBRAHIMI, Said Yaqub. International Security in a World of Fragile States: Islamic States and Islamist Organizations. 1st ed. vyd. Ann Arbor: University of Michigan Press 1 s. ISBN 978-0-472-90289-7.
  7. ↑ CORBIN, Jane. Al-Qaeda: in search of the terror network that threatens the world. New York, NY: Thunder Mouth Press/Nation Books, 2002. 315 s. Dostupné online. ISBN 978-1-56025-426-3.
  8. ↑ FISK, Robert. The Great War for civilisation: the conquest of the Middle East. New York: Anchor Books, 2006. 1368 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84115-008-6.
  9. ↑ Messages to the World, 2006, p.50. (March 1997 interview with Peter Arnett
  10. ↑ HEGGHAMMER, Thomas. The Caravan: Abdallah Azzam and the rise of global jihad. Cambridge (GB): Cambridge University Press ISBN 978-0-521-75914-4, ISBN 978-0-521-76595-4.
  11. ↑ REEVE, Simon. The new jackals: Ramzi Yousef, Osama Bin Laden and the future of terrorism. Boston: Northeastern University Press, 1999. 294 s. Dostupné online. ISBN 978-1-55553-407-3.
  12. ↑ MORAN, Michael. Bin Laden comes home to roost [online]. 2003-12-10. Dostupné online. (anglicky)
  13. ↑ SAGEMAN, Marc. Understanding Terror Networks. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, Inc, 2004. 232 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8122-3808-2, ISBN 978-0-8122-0679-1.
  14. ↑ BEINART P. Back To Front. The New Republic. 2001. Dostupné online.
  15. ↑ ROY, Olivier. Globalized Islam: the search for a new ummah. New York, NY: Columbia Univ. Press, 2004. 349 s. (The CERI series in comparative politics and international studies). Dostupné online. ISBN 978-0-231-13499-6, ISBN 978-0-231-13498-9.
  16. 1 2 BERGEN, Peter L. The Rise and Fall of Osama Bin Laden. New York: Simon & Schuster, 2021. 1 s. Dostupné online. ISBN 978-1-9821-7052-3, ISBN 978-1-9821-7054-7.
  17. ↑ BERGEN, Peter L. The Osama Bin Laden I Know: An Oral History of Al Qaeda's Leader. Riverside: Free Press, 2006. 1 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7432-9592-5.
  18. ↑ CHAMBERLIN, Paul Thomas. The Cold War's Killing Fields: Rethinking the Long Peace. New York: HarperCollins Publishers, 2018. 1 s. Dostupné online. ISBN 978-0-06-236722-8.
  19. 1 2 WRIGHT, Lawrence. The looming tower: Al-Qaeda and the road to 9/11. 1st ed. vyd. New York: Knopf, 2006. 469 s. Dostupné online. ISBN 978-0-375-41486-2.
  20. ↑ The War on Terror and the Politics of Violence in Pakistan [online]. The Jamestown Foundation, July 2, 2004 [cit. 2007-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 8, 2006.
  21. ↑ EWANS, Martin. Afghanistan: a new history. 2. ed. vyd. London: RoutledgeCurzon, 2002. 250 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-29826-1, ISBN 978-0-415-86835-8.
  22. ↑ Gilles Kepel, Jihad: The Trail of Political Islam (Harvard University Press, 2002), p.300-304
  23. ↑ Talibanistan: negotiating the borders between terror, politics and religion. Příprava vydání Peter L. Bergen, Katherine Tiedemann. New York: Oxford University Press ISBN 978-0-19-989309-6, ISBN 978-1-299-45687-7.
  24. 1 2 COLL, Steve. Ghost wars: the secret history of the CIA, Afghanistan, and bin Laden, from the Soviet invasion to September 10, 2001. London: Penguin Books 712 s. (Penguin Politics Current events). ISBN 978-1-59420-007-6, ISBN 978-0-14-303466-7.
  25. ↑ BERGEN, Peter L. Holy War, Inc: Inside the Secret World of Osama Bin Laden. Riverside: Free Press, 2002. 1 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7432-3467-2.
  26. ↑ The CIA didn’t fund al Qaeda during the Soviet Afghan war – a sibilant intake of breath [online]. 2021-09-03 [cit. 2026-03-02]. Dostupné online. (anglicky)
  27. ↑ COLL, Steve. Ghost wars: the secret history of the CIA, Afghanistan, and bin Laden, from the Soviet invasion to September 10, 2001. London: Penguin Books 712 s. (Penguin Politics Current events). ISBN 978-1-59420-007-6, ISBN 978-0-14-303466-7.
  28. ↑ GATES, Robert Michael. From the shadows: the ultimate insider's story of five presidents and how they won the Cold War. 1. ed. vyd. New York: Touchstone 604 s. (A Touchstone book). ISBN 978-0-684-83497-9, ISBN 978-0-684-81081-2.
  29. ↑ COLL, Steve. Ghost wars: the secret history of the CIA, Afghanistan, and bin Laden, from the Soviet invasion to September 10, 2001. New York: Penguin Press, 2005. 695 s. Dostupné online. ISBN 978-1-59420-007-6.
  30. ↑ "Turci a Saúdové šokovali Západ, v Sýrii vsadili na džihádisty Archivováno 29. 6. 2015 na Wayback Machine.". Novinky. 13. května 2015.
  31. ↑ "Turecko i Saúdové podporují krvelačnou al-Nusrá. Žádají USA, aby přivřely oči". Lidovky. 15. června 2015.
  32. ↑ Fraška v Jemenu? Američtí spojenci uplácejí teroristy z al-Káidy, uzavírají s nimi tajné dohody. Aktuálně.cz [online]. Economia, 8. srpna 2018. Dostupné online.
  33. ↑ Rijád platí bojovníkům al-Kajdy za pomoc ve válce v Jemenu. Týden [online]. 6. srpna 2018. Dostupné online.
  34. ↑ Bin Laden voice on video, says TV channel
  35. ↑ Bin Laden Claims Responsibility for 9/11. www.foxnews.com [online]. [cit. 2011-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-04.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

ŘEHKA, Karel. Informační válka. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2770-2

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • BERJAYA Obrázky, zvuky či videa k tématu Al-Káida na Wikimedia Commons

Audiovizuální dokumenty

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Al-Káida&oldid=25874197“