close
Přeskočit na obsah

Vladislav Surkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladislav Surkov
Vladislav Surkov (20. září 2011)
Vladislav Surkov (20. září 2011)
Stranická příslušnost
ČlenstvíJednotné Rusko
Rodné jménoВладислав Юрьевич Сурков
Narození21. září 1964 (61 let)
Solncevo
ObčanstvíSovětský svaz a Rusko
Alma materInternational University in Moscow (do Desetiletí od 1990)
Profesepolitik, byznysmen, textař, spisovatel, podnikatel a úředník
OceněníŘád cti
Řád přátelství
Řád Achmata Kadyrova
Řád za věrnost povinnosti
Medaile Pjotra Arkaďjeviče Stolypina
… více na Wikidatech
PodpisVladislav Surkov, podpis
CommonsVladislav Surkov
BERJAYA Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladislav Jurjevič Surkov (rusky Владислав Юрьевич Сурков, 21. září 1964, Solncevo, Lipecká oblast, Rusko) je ruský politik a bývalý vlivný poradce ruského prezidenta Vladimira Putina, který měl na starosti například záležitosti ruské zahraniční politiky vůči Ukrajině nebo budování tzv. řízené demokracie (zachování formálně demokratických voleb, v nichž však předurčená politická strana soutěží s nereálnou, uměle vytvořenou opozicí). V nejvyšších patrech ruské politiky se pohyboval s přestávkami od roku 1999 až do roku 2020.

Postupně si vybudoval pověst šéfideologa a jakési šedé eminence Putinova mocenského aparátu, pročež byl přezdíván „šedý kardinál“, „Putinův Richelieu“ nebo „Putinův Rasputin“. Údajně byl autorem některých aspektů tzv. putinismu, včetně razantní proměny ruských médií, a také přišel s myšlenkou vytvoření Novoruska na východní Ukrajině.[1][2][3][4][5][6] Podle některých zdrojů lze Surkova považovat za nástupce sovětského ideologa Michaila Andrejeviče Suslova.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a působení v byznysu

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se pod jménem Aslambek Dudajev čečenskému otci a ruské matce v Solncevu v Lipecké oblasti; nicméně podle některých zdrojů se narodil na severním Kavkazu.[1][7][2] Po rozvodu rodičů absolvoval dva semestry na Vysoké škole kovoprůmyslové v Rjazaňské oblasti, pak vykonal vojenskou službu v Maďarsku.[7]

Posléze přesídlil do Moskvy, tři roky studoval divadelní režii na Moskevském státním institutu kultury, zabýval se bojovými uměními‎ a koncem osmdesátých let byl krátce bodyguardem Michaila Chodorkovského. Následně působil jako Chodorkovského stratég pro oblast public relations a zabezpečoval pro něj reklamní kampaň na jeho banku. Působil v jeho bance Menatep a později přešel do banky Alfa Bank dalšího ruského magnáta Michaila Fridmana. Ve Státní dumě prosadil několik zákonů podporujících Chodorkovského a Fridmanovo podnikání a jednalo se také o Surkovově vstupu do Chodorkovského ropné společnosti Jukos. Na začátku devadesátých let byl Surkov již považován za jednoho z nejlepších ruských odborníků na PR.[1][7][3][4]

Působení ve státních strukturách

[editovat | editovat zdroj]

Koncem devadesátých let získal diplom z ekonomie na Mezinárodní univerzitě v Moskvě. V roce 1998 se stal náměstkem ředitele televize ORT podnikatele Borise Berezovského a v roce 1999 se stal součástí prezidentské administrativy Borise Jelcina – nejdřív jako asistent šéfa jeho kanceláře Alexandra Vološina, posléze jako zástupce vedoucího kanceláře. V těchto pozicích se podílel například na zajištění neúspěšnosti Jelcinova odvolání a na výsledku hnutí Jedinstvo (předchůdce strany Jednotné Rusko) ve volbách v roce 1999.[7]

V období let 2000–2008 byl hlavním politickým stratégem ruského prezidenta Vladimira Putina. V této době kromě jiného vytvořil systém komplexní kontroly ruských televizních stanic, angažoval se ve straně Jednotné Rusko a podílel se na vytvoření některých nových politických stran – například Rodina (Vlast) pod vedením Sergeje Glazjeva a Dmitrije Rogozina a Správná věc podnikatele Michaila Prochorova. Surkov inicioval rovněž vznik mládežnického hnutí Naši, podporujícího politiku Vladimira Putina.[7][2]

V prezidentských službách zůstal i po nástupu Dmitrije Medveděva do funkce v roce 2008. V roce 2011 se stal místopředsedou ruské vlády pověřeným modernizací a inovací; podle některých zdrojů tato změna souvisela s protivládními protesty po volbách v roce 2011.[4][5] Na svou funkci vicepremiéra rezignoval v květnu 2013, a to po vyšetřování údajné zpronevěry financí v souvislosti s budováním technologického parku Skolkovo – ačkoli souvislost kauzy s jeho odstoupením nebyla potvrzena.[8]

V září 2013 se stal opětovně Putinovým poradcem pro oblasti Gruzie a jejích separatistických regionů Abcházie a Jižní Osetie.[6] Později mu byla svěřena i agenda vztahů s Ukrajinou.[5] Putin jej z postu svého poradce odvolal v únoru 2020.[9] Surkovovu agendu měl převzít zástupce vedoucího prezidentské administrativy Dmitrij Kozak.[10]

Zájmy a nepolitické aktivity

[editovat | editovat zdroj]

K jeho zájmům patří konceptuální umění, poezie (zejména Allen Ginsberg) a gangsta rap (zejména Tupac Shakur).[1][3][4] Je údajným autorem románového bestselleru Téměř nula, vydaného pod pseudonymem[pozn. 1] v roce 2009, v němž autor satiricky popisuje dobové Rusko.[3] Surkov také napsal několik písňových textů pro ruskou rockovou skupinu Agata Kristi.[1][7]

Ohlas v kultuře

[editovat | editovat zdroj]

Surkov inspiroval spisovatele Giuliana da Empoliho k napsání románu Mág z Kremlu, ten byl pak inspirací pro filmové zpracování v režii Oliviera Assayase s názvem Čaroděj z Kremlu. V obou má postava fiktivní jméno Vadim Baranov.[11]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kniha byla vydána pod pseudonymem „Natan Dubovickij“, přičemž Surkovova druhá manželka se jmenuje Natalija Dubovická. Tato shoda, společně s dalšími indiciemi, naznačovala, že autorem románu je právě Surkov.[7][2]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 4 5 6 Bennetts (2017), s. 38-39.
  2. 1 2 3 4 THOMAS, Matt. Vladislav Surkov: Who is Vladimir Putin's 'grey cardinal'?. International Business Times [online]. 2016-10-29 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
  3. 1 2 3 4 MATULÍK, Rostislav. Kdo je Putinův Rasputin?. Rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2011-11-05 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  4. 1 2 3 4 HÁJEK, Adam. Velký impresário se loučí. Vynálezce putinismu dostal v Kremlu výpověď. iDNES.cz [online]. 2020-02-21 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online.
  5. 1 2 3 DVOŘÁK, Libor. Putinův ‚šedý kardinál‘ Vladislav Surkov odchází. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-28 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online.
  6. 1 2 Vyhodili ho dveřmi, vrátil se oknem: Šedá eminence Kremlu je zpátky v sedle. ČT24 [online]. 2013-09-20 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online.
  7. 1 2 3 4 5 6 7 STIER, Gábor. Vladislav Surkov: Putinův Richelieu. Česká pozice [online]. 2012-04-10 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online.
  8. ↑ Šedá eminence Kremlu odchází. Je to Putinova rána Medvěděvovi?. ČT24 [online]. 2013-05-08 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online.
  9. ↑ Putin odvolal svého dlouholetého poradce. Kreml to oznámil ve stručné zprávě. ČT24 [online]. 2020-02-18 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online.
  10. ↑ SOLOVJOV, Vladimir. Дмитрий Козак собирается в новый подход на Украину. Kommersant [online]. 2020-01-25 [cit. 2024-07-09]. Dostupné online. (rusky)
  11. ↑ Jude Law jako Vladimir Putin. Čaroděj z Kremlu se představuje - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2026-01-15 [cit. 2026-03-29]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BENNETTS, Marc. Zničím jim život: Putinova válka s opozicí. Praha: Vyšehrad, 2017. 336 s. ISBN 978-80-7429-647-5. S. 38–40. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladislav_Surkov&oldid=25777624“