Veslonožci
 Veslonožci | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | korýši (Crustacea) |
| Nadtřída | Altocrustacea |
| (nezařazeno) | Allotriocarida |
| Třída | veslonožci (Remipedia) Yager, 1981 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Veslonožci[1] (Remipedia) jsou třída dravých korýšů povrchně podobných stonožkám, kteří jsou pokládáni za sesterskou skupinu šestinohých.
Fylogeneze a systematika
[editovat | editovat zdroj]Veslonožci byli jako samostatná třída korýšů popsáni až relativně pozdě, a sice v roce 1981 americkou zooložkou Jill Yagerovou na základě vzorků získaných na Bahamách.[2] Jejich historické systematické zařazení lze označit za sporné, poněvadž některé jejich znaky byly pokládány za pro korýše odvozené (příústní končetiny, dvojvětevné trupové končetiny) až zcela jedinečné (pokročilé ústní ústrojí), jiné naopak za primitivní (trup se stejnocenným článkováním, hlavový štít, dvojitá ventrální nervová páska, slepá střeva).[3] V tradičních systémech veslonožci vystupovali jako jedna ze základních tříd korýšů spolu s lupenonožci (Branchiopoda), volnohlavci (Cephalocarida), lasturnatkami (Ostracoda), rakovci (Malacostraca) a Maxillopoda,[4] některé morfologické fylogenetické analýzy je pokládaly za nejprimitivnější žijící korýše.[3]
Již v nultých letech 21. století však vyšlo najevo, že veslonožci jsou sesterskou skupinou šestinohých (Hexapoda) – sami korýši jsou parafyletickým taxonem, v rámci něhož se evolučně odvozuje veškerý hmyz. Vyjma molekulárně-fylogenetických dat vzájemné příbuzenské vztahy podporuje také srovnávací anatomie mozku a přítomnost hmyzího krevního barviva hemocyaninu.[5] Veslonožci na základě těchto závěrů bývají řazeni do kladu Allotriocarida, kde spolu se šestinohými utvářejí přirozenou skupinu zvanou Labiocarida (podle alternativní hypotézy byli veslonožci sdružováni s volnohlavci do kladu Xenocarida).[6][7] Tento stav je ve 20. letech 21. století považován za konsensuální.[3]
K dubnu 2026 veslonožci zahrnovali pouze jeden žijící řád s osmi čeleděmi, který doplňoval ještě fosilní řád Enantiopoda.[8][9]
- řád Nectiopoda Schram, 1986
- čeleď Cryptocorynetidae Hoenemann et al., 2013
- čeleď Godzilliidae Schram et al., 1986
- čeleď Kumongidae Hoenemann et al., 2013
- čeleď Micropacteridae Koenemann et al., 2007
- čeleď Morlockiidae García-Valdecasas, 1985
- čeleď Pleomothridae Hoenemann et al., 2013
- čeleď Speleonectidae Yager, 1981
- čeleď Xibalbanidae Olesen et al., 2017
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Veslonožci svým vzezřením povrchně připomínají stonožky.[10] Jejich tělo je členěno na krátkou hlavu a dlouhý trup (truncus) s mnoha páry končetin. Mohou být rozličně velcí, druh Godzillius robustus dorůstá délky asi 45 mm, naopak rod Godzilliognomus dorůstá délky těla asi 9 mm.[11]
Hlavu mají krytou hlavovým štítem, přičemž s ní splývá ještě první článek trupu. Nemají oči. První pár tykadel (antenuly) je dlouhý a dvojvětevný, druhý pár tykadel (anteny) je malý a lopatkovitý. Tykadla doplňují ještě tzv. předtykadlové frontální výběžky, jež jsou malé a mají senzorickou funkci. Ústní ústrojí je robustní, vychlipitelné, horní pysk (labrum) se dokonce přetváří do podoby komory (atrium oris), ve které jsou uložena kusadla (mandibuly). První pár čelistí (maxiluly) je tesákovitý, asociovaný s jedovými žlázami, které produkují neurotoxiny, peptidázy a chitinázy. Druhý pár čelistí (maxily) a z přidruženého trupového článku vyrůstající příústní končetiny (maxilipedy) jsou drápovité a od sebe prakticky neodlišitelné.[3][10][11]
Trup tvoří v rámci jednotlivých druhů proměnlivý počet stejnocenných článků, kterých může být i více než 30. Téměř ze všech vyrůstá jeden pár končetin, které jsou zploštělé a dvojvětevné, s nevelkými dýchacími výběžky (epipodity). Poslední článek trupu částečně srůstá s telsonem, ze kterého dozadu vybíhá vidlička.[3]
Veslonožci jsou simultánní hermafroditi.[11] Na rozdíl od mnoha jiných jeskynních korýšů nepodléhají přímému vývoji, ale vyvíjejí se přes larvu typu nauplius.[3]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Veslonožci pocházejí z jeskyní v přímořských oblastech, pozorováni byli například v Karibiku, na Kanárských ostrovech nebo v západní Austrálii.[10] Jimi obývaný ekosystém se označuje jako tzv. anchialinní: jeskynní systém sice ústí na povrchu, ale napájí jej mořská voda, přičemž svrchní vrstva vody může být sladká či brakická. Místní společenstva živočichů zahrnují jiné druhy korýšů, ale například i slepé ryby. Veslonožci jsou jejich aktivními lovci, pomocí tesákovitého prvního páru čelistí vpraví do oběti jed, který ji znehybní. Byli však také pozorováni, jak polykají kousky sedimentu.[11] Plavou horní stranou těla dolů za metachronního pohybu končetin, tedy podobně jako například žábronožky.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. Praha: Karolinum Press, 2015. ISBN 8024622580, ISBN 9788024622583. S. 123.
- ↑ YAGER, Jill. Remipedia, a New Class of Crustacea from a Marine Cave in the Bahamas. Journal of Crustacean Biology. 1981, roč. 1, čís. 3, s. 328–333. Dostupné online [cit. 2026-04-12]. ISSN 0278-0372. doi:10.2307/1547965.
- 1 2 3 4 5 6 7 BRUSCA, R. C.; MOORE, Wendy; GIRIBET, G., 2023. Invertebrates. 4. vyd. New York: Oxford University Press. ISBN 9780197554418. S. 699. (anglicky)
- ↑ THORP, James H.; ROGERS, D. Christopher; COVICH, Alan P. Introduction to “Crustacea”. In: THORP, James H.; ROGERS, D. Christopher. Ecology and General Biology (Thorp and Covich’s Freshwater Invertebrates – Volume I). 4. vyd. London: Academic Press, 2015. ISBN 978-0-12-385027-0, ISBN 0-12-385027-4. S. 672. (anglicky)
- ↑ VON REUMONT, Björn M.; BURMESTER, Thorsten. Remipedia and the evolution of hexapods. In: Encyclopedia of life sciences. Chichester: John Wiley & Sons, Ltd, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-470-01590-2.
- ↑ GIRIBET, Gonzalo; EDGECOMBE, Gregory. The Invertebrate Tree of Life. Princeton, NJ Oxford: Princeton University Press, 2020. ISBN 978-0-691-19706-7, ISBN 0-691-19706-7. OCLC 1129197548 S. 236. (anglicky)
- ↑ YU, Hiu Yan; CHU, Ka Hou; TSANG, Ling Ming. Incomplete lineage sorting and long-branch attraction confound phylogenomic inference of Pancrustacea. Frontiers in Ecology and Evolution. 2024-01-30, roč. 12. Dostupné online [cit. 2026-04-12]. ISSN 2296-701X. doi:10.3389/fevo.2024.1243221.
- ↑ Remipedia [online]. World Register of Marine Species [cit. 2026-04-12]. Dostupné online.
- ↑ Nectiopoda [online]. World Register of Marine Species [cit. 2026-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 ZRZAVÝ, Jan. Fylogeneze živočišné říše. 1. vyd. Praha: Scientia 255 s. ISBN 80-86960-08-0, ISBN 978-80-86960-08-1. OCLC 124086610 S. 162.
- 1 2 3 4 HUTCHINS, Michael; CRAIG, S. F.; THONEY, Dennis A.; SCHLAGE, Neil. Protostomes. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 2). S. 125–126. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Veslonožci na Wikimedia Commons 
Taxon Remipedia ve Wikidruzích- Remipedia na WoRMS
