Tykadlo

Tykadla hmyzu

Tykadla hmyzu mají různorodý tvar i velikost

Dlouhá nitkovitá tykadla zakončená paličkou má ploskoroh pestrý

Detail tykadla vosy obecné

Tesařík alpský

Rak říční

Tykadlo (latinsky antenna) je hlavový orgán v podobě výběžku (často dlouhého) nesoucí smyslové ústrojí. Tykadla jsou párový orgán, přičemž živočichové mohou mít buď jeden pár tykadel, nebo dva páry tykadel.

• členovci (Arthropoda): Během fylogeneze členovců docházelo ke specializaci končetin – pohybovou funkci si zachovaly pouze končetiny na hrudní části těla, ostatní zanikly nebo se přeměnily v tykadla, čelisti, makadla, kusadla, snovací bradavky atd. Tykadla mají členěná; na tykadlech smyslové brvy;
  • korýši (Crustacea): dva páry tykadel; první pár (antennuly) plní zejm. funkci mechanoreceptoru, méně chemoreceptoru, druhý pár (antenny) může sloužit jako smyslový orgán, ale někdy je pohybovým orgánem;
• drápkovci (Onychophora): jeden pár kroužkovaných tykadel s očima na jejich bázi;
• měkkýši (Mollusca) Suchozemští plži mají dva páry zatažitelných tykadel – ztluštělé konce horního páru nesou oči, kratší dolní pár tykadel je bez očí. Na hlavě sladkovodních plžů je jeden pár nezatažitelných tykadel, přičemž na jejich bázi jsou na vyvýšených hrbolcích oči;
• plži (Gastropoda): hlava nese jeden až dva páry tykadel; všichni suchozemští nazí plži patří mezi stopkooké plže, mají dva páry tykadel, z nichž první kratší pár slouží jako hmatové ústrojí a druhý nese oči. Hlava hlemýždě zahradního nese dva páry tykadel, z nichž ten delší pár nese váčkovité oči a kratší pár je orgánem čichu a hmatu;
• mnohoštětinatci (Polychaeta): přední články tvoří hlavu, na které jsou většinou oči, tykadla a dlouhá makadla;
• žábronožky (Anostraca): druhotně nečlánkovaná nitkovitá tykadélka a tykadla, která jsou silná, u samic jednočlánková a u samců dvoučlánková, klíšťkovitá. Tykadla samců slouží k přichycení samice při kopulaci;
• perloočky (Cladocera): mají dva páry tykadel, první je malý a slouží jako smyslový orgán, druhý je mnohem větší, rozvětvený a používaný k pohybu; 1. pár tykadel – smyslová funkce, 2. pár tykadel – umožňuje vznášení ve vodě, pohyb;
• buchanky (Cyclopoida): dva páry tykadel, první pár tykadel je dlouhý; samčí tykadla jsou přizpůsobena k přidržování samiček při kopulaci;
  • šestinozí (Hexapoda): zpravidla jeden pár tykadel;
    • skrytočelistní (Entognatha): jeden pár tykadel; svaly mají ve všech tykadlových článcích kromě posledního;
    • chvostoskoci (Collembola): jeden pár čtyřčlánkových tykadel, jejichž všechny články jsou vybaveny vlastní svalovinou;
    • vidličnatky (Diplura): jeden pár růžencovitých tykadel;
    • hmyz (Insecta): zpravidla jeden pár tykadel; svaly jsou pouze v prvním tykadlovém článku;
      • brouci (Coleoptera): tykadla jsou zpravidla jedenáctičlenná a mají různý tvar i velikost; častá jsou lomená tykadla zakončená paličkou;
  • stonožkovci (Myriapoda): jeden pár tykadel;
    • stonožky (Chilopoda): jeden pár tenkých nitkovitých tykadel;
    • mnohonožky (Diplopoda): jeden pár tykadel se 7 až 8 články;
    • drobnušky (Pauropoda): tykadla větvená na tři větve

Tykadla hmyzu

Hmyz má jeden pár tykadel. Umístěna jsou na přední nebo horní straně hlavy. Jsou nosičem základních receptorů, a jsou tedy základním smyslovým orgánem.

Tykadla hmyzu jsou článkovaná (tvořená články). První článek tykadla je jediným článkem, na němž jsou svaly; umožňuje pohyb celého tykadla. (Biologové číslují články tykadla od hlavy, u hlavy je tedy první článek tykadla.)

Funkce tykadel hmyzu

Na některých článcích se vyskytují smyslové orgány.

Hmat

Nejznámější funkcí tykadel je hmatová funkce. Hmyzu k hmatu slouží tzv. mechanoreceptory, které lze najít mj. i na tykadlech. Mechanoreceptorů je řada a různí se podle specializace jednotlivých rodů hmyzu. V závislosti na specializaci se vyskytují na různých místech tykadel.

Čich a chuť

Další funkcí tykadel je čichová funkce. Hmyz zjišťuje přítomnost jednotlivých chemických látek pomocí chemoreceptorů. Čichové chemoreceptory lze najít na mnoha místech (pohlavní orgány), přičemž na tykadlech jsou zastoupeny nejvíce. Pokud má hmyz určité specializované čichové receptory (takové, které zaznamenávají jen jednu nebo několik látek), vyskytují se zpravidla pouze na tykadlech.

Čidlem chuti jsou také chemoreceptory. Většina se nalézá u úst, v menší míře se vyskytují na tykadlech.

Johnstonův orgán

Ve druhém článku tykadel je tzv. Johnstonův orgán. Slouží jednak ke zjišťování pasivních pohybů tykadla vyvolaných prouděním vzduchu a zvuky, jednak ke zjišťování polohy tykadla vyvolané aktivní činností svalů, které tykadly pohybují.

Další receptory

Receptory umístěnými na tykadlech mohou některé druhy hmyzu vnímat i teplotu, vlhkost vzduchu, elektrické napětí nebo jako například mouchy proudění vzduchu.

Odkazy

Literatura

• BĚLÍN, Vladimír. Zoologie bezobratlých živočichů pro VII. ročník ZŠ [online]. Slušovice: Základní škola Slušovice, [2013] [cit. 2026-03-27]. 711 s. Dostupné z: https://data.zsslusovice.cz/wcd/prezentace/prirodopis/uebnice-bezobratl.pdf
• PFLEGER, Václav. Měkkýši. Praha: Artia, 1988. 191 s. Barevný průvodce / Artia.
• SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. V Praze: Karolinum, 2013. 192 s. ISBN 978-80-246-2258-3 (pdf ISBN 978-80-246-2990-2).
• ŠINCL, Jan. Zoologická pozorování bezobratlých živočichů v CHKO Litovelského Pomoraví. Olomouc, 2024. 58 s. Bakalářská práce. Ved. práce Mgr. Kateřina Sklenářová, Ph.D. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra biologie.

Autoritní data	PSH: 731 LCCN: sh2010013655 NLI: 987007602123005171