Olovnice
Olovnice je jednoduchý, v moderním provedení i složitější, přístroj, sloužící k určování svislého směru a k měření svislých vzdáleností (výška, hloubka). Skládá se z vlákna (provázku nebo lana) a těžkého závaží. Závaží bývá dnes již jen zcela výjimečně vyrobeno z olova, přeživšího v názvu. Podle fyzikálních zákonů olovnice směřuje mírně mimo střed Země.[a]
Měření svislic a hloubky
[editovat | editovat zdroj]Olovnice se běžně užívá ve stavebnictví k určování svislice při stavbě zdí. Olovnice má v tomto případě závaží vyrobené z oceli a má tvar válce nebo pravidelného mnohohranu, v dolní části zahroceného. Nyní zedníci většinou měří kolmost vodováhou, protože je to pohodlnější a rychlejší. Olovnice však přes svou jednoduchost je stále nejpřesnější.[b] Slouží také k přenosu měr. Např. tesaři chtějí zjistit, zda hřeben střechy je přesně v jejím středu. Z hřebene spustí olovnici a míru přenesou na podlahu půdy. Pak jen změří, zda je tento bod uprostřed, případně o kolik je mimo střed.
Dalším významným využitím olovnice je měření hloubek vodních nádrží nebo jiných vodních ploch. Jedná se tedy o přístroj také zvaný hloubkoměr. V tomto případě má závaží větší rozměry i hmotnost. Hloubka se určuje podle délky navinutého lana. Dnes ale bývají větší hloubky určovány složitějšími technickými prostředky, nejčastěji s pomocí echolokace na principu ultrazvukového sonaru, olovnice totiž dobře funguje pouze při měření malých hloubek. Největší změřená hloubka byla přibližně 8200 m v Marianském příkopu v Tichém oceánu.[1]
Hloubkoměry pracující na principu olovnice lze použít i k měření hloubek studen, vrtů, různých dalších podzemních prostor nebo i pro zjišťování délky svislých šachet u větších staveb apod.
Měření vodorovnosti
[editovat | editovat zdroj]Pomůcka pro stanovení vodorovné roviny pomocí olovnice a pravoúhlého rovnoramenného trojúhelníku, která vznikla již v raném středověku, se nazývala krokvice. Od 20. století je nahrazena vodováhou.[2]
Provedení
[editovat | editovat zdroj]Lano musí být pletené, protože levné stáčené se při zatížení točí. Pokud je použito i pro měření vertikální vzdálenosti, je třeba započítat možné prodloužení vlivem vlhkosti nebo teploty. Přesnějších výsledků se dosahuje použitím ocelových lanek nebo speciálních slitin, ovšem za cenu obtížnější manipulace.
Hmotnost závaží se pohybuje zhruba od 100 g u malých přístrojů pro vnitřní použití, přes typicky půlkilogramové venkovní, až po desítky kilogramů vážící námořní. Výprava Willema Barentse v roce 1596 používala olovnici o hmotnosti 20 kg,[3] expedice HMS Challenger používala k měření hloubky oceánů obvykle 152 kg, zvýšené až na 203 kg při měření v Marianském příkopu.[1]
Moderní přístroje využívají závaží s mechanickým vnitřním tlumením, využívajícím tření pro podstatně rychlejší ustálení výkyvů. Někdy se také používá vnější kapalinové nebo magnetické tlumení.
Mechanické přístroje ale stále častěji nahrazují elekromechanické, pro speciální účely i čistě elektronické, případně kvantové[4].
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Přesně do středu Země směřuje na pólech a na rovníku, pokud nejsou v okolí gravitační anomálie. Samotná rotace způsobuje v ČR odchylku 1,6–1,7 mm/m. Gravitační anomálie může přidat dalších několik procent.
- ↑ Přesnost závisí pouze na asymetrii zavěšení závaží (snadno kompenzovatelné otáčením kolem svislice) a rozlišení hrotu.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 AITKEN, Frédéric; FOULC, Jean-Numa. From deep sea to laboratory. 1: the first explorations of the deep sea by H.M.S. Challenger (1872–1876). London, UK: Iste-Wiley, 2019. Dostupné online. ISBN 9781786303745. Kapitola 4.4.3. Precision and uncertainty in depth measurement, s. 159, 164–165. (anglicky)
- ↑ NOVÁK, Pavel. Encyklopedi nářadí, strojů a pomůcek. Praha: Národní zemědělské muzeum, 2011. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-07-07. S. 87.
- ↑ FRIEDRICH, Herbert. LEDOVÉ MOŘE Poslední plavba Willema Barentse (původním názvem: Die Eissee). Redakce Jarmila Rosiková; překlad Milada Misárková. 1.. vyd. Praha: Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, 1985. (KNIHY ODVAHY A DOBRODRUŽSTVÍ; sv. 163). Kapitola VYSVĚTLIVKY.
- ↑ Review of Atom Chips for Absolute Gravity Sensors [online]. [cit. 2026-04-27]. Dostupné online. doi:10.3390/s23115089. (anglicky)
