Filologie
Slovo filologie je řeckého původu (φίλος „přítel“, λόγος „slovo“) a znamená doslova „přátelství se slovem“, s naukou aj. Dnes se tímto pojmem označuje nauka, která studuje daný jazyk spolu s literaturou v něm psanou a s kulturním a historickým kontextem.
Filologie je:[1]
- věda zkoumající jazyk, literaturu a ústní lidovou slovesnost některého národa (národů) na základě literatur a jiných kulturněhistorických děl a památek;
- věda zabývající se zkoumáním jazykového materiálu v literárních textech, výkladech a edicích textů literárních děl.
Obsah filologií
[editovat | editovat zdroj]Filologie se skládá z několika dílčích oborů vztahujících se na dané jazyky a jazykové společnosti, tj.:
- zdokonalení znalosti daného jazyka praktickými cvičeními;
- deskriptivní jazykověda, která obeznamuje jak se základními lingvistickými pojmy, tak se současnou strukturou a postavením daného jazyka;
- historická jazykověda se zabývá historickým vývojem a rozvojem daného jazyka, jak z hlediska gramatického, tak z hlediska fonetického;
- historická literární věda je literární věda, která zkoumá začátky a další rozvoj písemností vyhotovených v daném jazyce;
- současná literární věda klade zřetel na současné činnosti v literárním světě společnosti daného jazyka;
- reálie (viz reálie), které obsahují veškeré vlastnosti a zvláštnosti dotyčných zemí/oblastí, respektive daného kulturního okruhu v oblasti kultury anebo všedního života.
Příbuzné obory
[editovat | editovat zdroj]Filologie se prolíná s jinými vědami, jako jsou:
Specializované filologické obory podle jazyka
[editovat | editovat zdroj]Následující seznam není úplný. Jsou v něm uvedeny nejběžnější filologické obory.
Slavistika – nauka o slovanských jazycích a jejich literaturách.
- bělorusistika – nauka o běloruském jazyce a jeho literatuře
- bohemistika – nauka o českém jazyce a jeho literatuře
- bulharistika – nauka o bulharském jazyce a jeho literatuře
- kroatistika – nauka o chorvatském jazyce a jeho literatuře
- makedonistika – nauka o makedonském jazyce a jeho literatuře
- paleoslovenistika – nauka o staroslověnském a církevněslovanském jazyce a jeho písemnictví
- polonistika – nauka o polském jazyce a jeho literatuře
- rusistika – nauka o ruském jazyce a jeho literatuře
- serbistika – nauka o srbském jazyce a jeho literatuře
- slovakistika – nauka o slovenském jazyce a jeho literatuře
- slovenistika – nauka o slovinském jazyce a jeho literatuře
- sorabistika – nauka o lužické srbštině a literatuře v ní psané
- ukrajinistika – nauka o ukrajinském jazyce a jeho literatuře
Germanistika (v širším smyslu slova) – nauka o germánských jazycích a jejich literaturách
- germanistika (v užším smyslu slova) – nauka o německém jazyce a jeho literatuře (Některé univerzity se vyhýbají názvu „germanistika“, nazývajíce obor „německá filologie“.)
- nederlandistika – nauka o nizozemském jazyce a jeho literatuře
- skandinavistika/nordistika – nauka o severogermánských jazycích (tj. skandinávských, resp. severských) a jejich literaturách
- anglistika – nauka o anglickém jazyce a jeho literatuře
- amerikanistika – nauka o americké angličtině a její literatuře
- jidistika (německy Jiddistik) – nauka o jazyce jidiš a v něm psané literatuře[2]
Romanistika – nauka o románských jazycích a jejich literaturách
- francistika – nauka o francouzštině a francouzské literatuře (Na většině univerzit se užívá spíše označení „francouzská filologie“.)
- italianistika – nauka o italštině a italské literatuře
- hispanistika – nauka o španělštině a španělské literatuře
- lusitanistika – nauka o portugalském jazyce a jeho literatuře
- rumunistika – nauka o rumunštině a rumunské literatuře
Baltistika – nauka o baltských jazycích a jejich literaturách
- lettonistika – nauka o lotyštině a lotyšské literatuře
- lit(h)uanistika – nauka o litevštině a litevské literatuře
Orientalistika – nauka o orientálních jazycích a jejich literaturách
- arabistika – nauka o arabském jazyce a jeho literatuře
- turkologie – nauka o turkických jazycích a jejich literaturách
- Íránistika – nauka o íránských jazycích a jejich literaturách
- indonesistika – nauka o indonéských jazycích a jejich literaturách
- japanologie – nauka o japonštině a japonské literatuře
- koreanistika – nauka o korejštině a korejské literatuře
- tibetanistika – nauka o tibetštině a tibetské literatuře
Sinologie – nauka o čínských jazycích a jejich literaturách
Uralistika – nauka o uralských jazycích a jejich literaturách
- ugrofinistika – nauka o ugrofinských jazycích a jejich literaturách
- hungaristika – nauka o maďarštině a maďarské literatuře
Přesahující filologie
[editovat | editovat zdroj]„Menší“ jazyky
[editovat | editovat zdroj]Některé „malé“ jazyky – dosud – netvoří vlastní filologii, nýbrž jsou pojednávány pod filologií zastřešujícího „většího“ jazyka anebo srovnávací jazykovědou. To se například týká baskického jazyka, který figuruje na mimošpanělských univerzitách pod hispanistikou, nebo indiánských jazyků, které se nacházejí buď též pod hispanistikou, pokud se jedná o jazyky domorodců Latinské Ameriky, anebo pod amerikanistikou, pokud jde o indiánské jazyky na severní části amerického kontinentu.
Na některých univerzitách figurují africké jazyky pod etnologií.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří a kol. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 1997. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu filologie na Wikimedia Commons
