close
Přeskočit na obsah

Catherine Dickens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Catherine Dickens
BERJAYA
Rodné jménoCatherine Thomson Hogarth
Narození19. května 1815
Edinburgh
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí22. listopadu 1879 (ve věku 64 let)
Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníhřbitov Highgate
Povoláníspisovatelka
RodičeGeorge Hogarth a Georgina Thomson
Manžel(ka)Charles Dickens (1836–1858)
DětiCharles Dickens
Mary Dickens
Kate Peruginiová
Walter Landor Dickens
Francis Dickens
Alfred D'Orsay Tennyson Dickens
Sydney Smith Haldimand Dickens
Henry Fielding Dickens
Dora Annie Dickens
Edward Dickens
PříbuzníMary Scott Hogarth a Georgina Hogarth[1] (sourozenci)
Mary Angela Dickens a Sydney Margaret Dickens (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Catherine Thomson „Kate” Dickens (rozená Hogarth; 19. května 1815 Edinburgh22. listopadu 1879 Londýn) byla britská spisovatelka a autorka manuálu pro domácnost What Shall We have For Dinner? (v překladu: Co budeme mít k večeři?), vydaném pod pseudonymem Lady Maria Clutterbuck. Dvacet let byla manželkou spisovatele Charlese Dickense a starala se o jejich deset dětí. Po veřejně sledovaném a velmi kontroverzním rozchodu manželů v roce 1858 byla vystavena velké mediální pozornosti a stále častěji byla hanobena, přičemž se tvrdilo, že mnohé charakteristiky vznikly na základě veřejných výroků jejího manžela.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
BERJAYA
Catherine Dickens na vyobrazení od Samuela Laurence (1838)

Catherine Hogarth se narodila v Ediburghu v roce 1815 jako nejstarší z deseti dětí George Hogartha a Georginy Thomson. V roce 1824 se rodina přestěhovala do Anglie a nakonec se usadila v Londýně. Její otec byl respektovaný novinář, hudební kritik a bývalý právník, který psal pro noviny jako byl Edinburgh Courant a později Morning Chronicle. Skrze jeho práci v žurnalistice a umění byla Catherine od raného věku zapojena do živého intelektuálního a kulturního prostředí. Její raný život formoval kontakt s literárními, hudebními a divadelními kruhy, které pravděpodobně inspirovaly její pozdější činnost v oblasti psaní a domácí autorské tvorby. Záznamů o jejím školním vzdělání však není mnoho. Právě prostředí, které jí umožnilo kulturně se orientovat, přispělo k jejímu rozvoji. Domácnost Hoghartových měla styky s literárními a uměleckými kruhy v Edinburghu i v Londýně.

Manželství

[editovat | editovat zdroj]

Charles Dickens rychle našel zalíbení v devatenáctileté Catherine a pozval ji na oslavu svých 23. narozenin. Catherine byla atraktivní, inteligentní, laskavá a nadaná hudebnice.[2] Catherine a Dickens se zasnoubili v roce 1835. Dickens si nechal vyhotovit portrét na slonovině od Rose Emmy Drummond jako zásnubní dar.[3] Vzali se 2. dubna 1836 v kostele sv. Lukáše v Chelsea v Londýně. Na svatební cestu odjeli do vesnice Chalk poblíž Chathamu v Kentu. Poté se usadili v Bloomsbury v Londýně.

Catherine téměř ihned otěhotněla a páru se dohromady za patnáct let narodilo deset dětí. Minimálně dvakrát potratila.[4] Během tohoto období Charles napsal, že i kdyby se stal bohatým a slavným, nikdy by nemohl být tak šťastný jako byl v malém bytě s Catherine. Sestra Catherine, Mary Hogarth, se nastěhovala do domácnosti novomanželů na Doughty Street, aby jim pomohla. Bylo neobvyklé, aby neprovdaná sestra žila v domácnosti nově sezdaného páru. Dickens se s Mary velmi sblížil, přičemž historici dodnes diskutují o povaze jejich vztahu. Mary roku 1837 po krátké nemoci zemřela v jeho náručí a Dickens byl k neutěšení.[5] Po zbytek života si Mary idealizoval a objevila se i jako postava v mnoha jeho knihách např. jako malé Nell v novele Old Curiosity Shop.[6]

Mladší sestra Catherine, Georgina Hogarth se připojila do domácnosti rodiny Dickensových v roce 1842, když Dickens a Catherine odpluli do Spojených států, aby se postarala o děti, které zůstaly doma. Během této cesty Dickens napsal svému příteli, že Catherine se během jejich dlouhé plavby lodí nikdy necítila sklesle ani neztrácela odvahu a „přizpůsobovala se jakýmkoli okolnostem bez stížností“. V roce 1845 Charles Dickens nastudoval amatérské divadelní představení Every Man in his Humour na podporu Leigha Hunta. Při následném vystoupení, Catherine, která měla menší roli, spadla do propadla.

BERJAYA
Catherine Dickens na olejomalbě od Daniela Maclise (kolem 1847)
BERJAYA
Catherine Dickens v roce 1852
BERJAYA
Hrob Catherine Dickens na hřbitově Highgate

Catherine v roce 1851 publikovala knihu What Shall We Have for Dinner? pod pseudonymem „Lady Maria Clutterbuck”. Jedná se o domácí manuál s plánováním jídel a informacemi o vedení domácnosti určený pro středostavovské ženy, které si přejí držet krok s očekáváními viktoriánské doby. Publikace byla často přehlížená jako pouhá kuchařka, nyní tuto práci odborníci hodnotí nejen jako zábavnou, ale také sociálně uvědomělou, podporující projevování domácí ženskosti a zároveň mírně podkopávající tento konstrukt. Kniha zaznamenala mírný úspěch a vyšla v několika vydáních.[7] Kromě toho nabízí neobvyklou perspektivu skutečné ženy s přímou zkušeností s pracovním životem, společenskými očekáváními a humorem viktoriánské ženskosti. V roce 1851 se Catherine také údajně nervově zhroutila po smrti své sedmiměsíční dcery Dory Annie Dickens.[8]

Odloučení

[editovat | editovat zdroj]

V následujících letech Dickens tvrdil, že se Catherine stala stále více neschopnou matkou a hospodyní.[9] Po narození deseti dětí Catherine ztratila svůj mladistvý vzhled a Dickens zjistil, že nemá s manželkou nic společného. Catherine ho začala odpuzovat.[10] Začal ji obviňovat, že jen kvůli ní mají tolik dětí a on je nemůže uživit. Už si nepřál mít další děti po narození jejich čtvrtého syna Waltera a tvrdil, že příčinou toho, že měli tolik dětí bylo, že sama Catherine pocházela z velké rodiny. Aby zajistil, že již nebudou mít další potomky, nařídil, aby měli oddělené postele mezi které nechal umístit knihovnu. Poté se ze společné ložnice odstěhoval do vedlejšího pokoje a nechal spojovací dveře kompletně zazdít. Dickens se také neúspěšně snažil manželku falešně diagnostikovat jako duševně nemocnou s úmyslem nechat ji umístit do ústavu pro choromyslné.[11][12]

V květnu 1858 se manželé rozešli a Catherine se přestěhovala do domu na Gloucester Crescent v Camden Town. Podmínky svého rozchodu si dohodli formou právní listiny namísto soudního řízení.[13] Podle anglického práva neměla Catherine žádné právo na svěření dětí do péče, ale v právní listině jí bylo přislíbeno „volné setkávání se se všemi nebo některým z jejích dětí na jakémkoli místě“.[14] Přesná příčina rozchodu manželů není známá, ačkoliv pozornost přitahovala fáma o aféře mezi Dickensem a Ellen Ternan a/nebo Georginou Hogarth. Náramek, který měl být určen Ellen Ternan, byl údajně několik měsíců předtím doručen do domácnosti Dickensových, což vedlo k obviněním a popírání.

Dickensův přítel William Makepeace Thackeray tvrdil, že Dickensův rozchod s Catherine byl způsoben románkem s Ternan, a nikoli s Georginou Hogarth, jak mu bylo naznačeno. Když se Dickens o tomto výroku dozvěděl, byl natolik rozzuřen, že to téměř ukončilo jejich přátelství.[15]

K rozchodu manželů se vyjádřilo mnoho dalších přátel, příbuzných a společenských osobností, přičemž většina podporovala Catherine a postavila se na její obranu. Básnířka Elizabeth Barrett Browning nazvala způsob jakým Dickens jednal se svou ženou „kriminálním” a baronka a filantropka Angela Burdett Coutts, Dickensova dlouholetá přítelkyně, eventuálně kvůli rozchodu skončila jejich přátelství. Současníci také chválili Catherine pro zachování jejího mlčení a důstojnosti náležející „pravé dámě“, neboť ke způsobu jakým s ní její manžel jednal, nepronesla na veřejnosti jediného ostrého slova.[2]

Georgina, Charles a všechny děti kromě Charlese Dickense Jr. zůstali v jejich domově v domě Tavistock House, zatímco se Catherine a Charles Jr. odstěhovali.[14] Sestra Catherine, Georgina Hogarth se starala o Dickensovu domácnost. Dne 12. června 1858 Dickens publikoval článek ve svém týdeníku Household Words, v němž popřel fámy o rozchodu, aniž by je konkrétně vyslovil nebo objasnil situaci.

„Nějaké mé domácí potíže, dlouhodobé povahy, o nichž již nic bližšího neřeknu, kromě toho, že si zaslouží být respektovány jako posvátně soukromé, byly nedávno vyřešeny dohodou, která nezahrnuje žádný hněv ani zlou vůli, a celý jejich vznik, průběh a okolnosti byly po celou dobu v povědomí mých dětí. Jsou urovnány smírně a jejich podrobnosti mají nyní zapomenout všichni, kterých se týkají… Z nějakého důvodu, vyplývajícího ze zloby, pošetilosti nebo neuvěřitelné náhody, či ze všech tří, se tyto potíže staly příčinou zkreslení, většinou hrubě nepravdivého, nejhoršího a nejkrutějšího – zasahující nejen mě, ale i nevinné osoby, které mi jsou drahé… Prohlašuji tedy nejvážněji – a činím tak jak vlastním jménem, tak jménem své manželky – že všechny nedávno se šuškající fámy týkající se těchto potíží, které jsem pouze naznačil, jsou ohavně nepravdivé. A ten kdo znovu některou z nich zopakuje i po tomto vyvrácení, bude lhát tak úmyslně a hanebně, jak jen může jakýkoli nepravdivý svědek lhát před nebem a zemí.“

Své prohlášení poslal do novin včetně The Times a mnoho dalších jej převzalo. Rozkmotřil se s vydavateli Bradbury and Evans, protože odmítli zveřejnit jeho prohlášení v časopise Punch, jelikož jej považovali za nevhodné pro humoristické periodikum. Další veřejné prohlášení se objevilo v New York Tribune, odkud se dostalo do někalika britských novin. V tomto prohlášení Dickens uvedl, že rodinu držela po nějakou dobu pouze díky Georgině Hogarth:

„… Poznamenám pouze o [mé manželce], že určitá zvláštnost její povahy způsobila, že všechny děti připadly na někoho jiného. Nevím – nedokážu si ani s největší fantazií představit – co by se s nimi stalo nebýt této tety, která s nimi vyrostla, které jsou oddány a která jim obětovala nejlepší část svého mládí a života. Opakovaně protestovala, přesvědčovala, trpěla a namáhala se, aby zabránila rozchodu mezi paní Dickensovou a mnou. Paní Dickensová jí často vyjadřovala uznání za láskyplnou péči a oddanost v jejím domově – nikdy ne silněji než v posledních dvanácti měsících.“

Rozchod a Dickensovo přepisování jeho (i jejich manželství) formovaly, jak byla Catherine vnímána až do své smrti v roce 1879 a v následujících desetiletích.[16]

Pozdější roky

[editovat | editovat zdroj]

Charles Dickens a Catherine udržovali po rozchodu jen minimální korespondenci, komunikovali spolu pouze třikrát skrze dopisy a setkali se jen jednou, pouze náhodou před divadlem. V roce 1864 jejich syn Walter Landor Dickens zemřel v Kalkatě v Indii[17] a Angela Burdett Coutts pobídla Dickense, aby po smrti syna Catherine napsal. Dickens tak neučinil a odpověděl Coutts: „stránka v mém životě, na níž kdysi bylo něco napsáno, se stala naprosto prázdnou a není v mých silách předstírat, že by na ní bylo jediné slovo.“[18]

Dickens také nedodržel ustanovení v jejich dohodě o rozchodu týkající se Catherineina přístupu k dětem. Jejich dcera Kate později popsala jak jí Dickens „vyčetl”, že navštívila svou matku. Dickens také zařídil jejich synům pracovní místa v britských koloniích, aniž by to předem konzultoval s jejich matkou a Catherine byla velmi rozrušena jejich odjezdem z Anglie. Jejich syn Sydney Smith Haldimand Dickens, poručík námořnictva, se přesto rozhodl během svých dovolených žít s matkou.

Na smrtelném loži v roce 1879, Catherine dala své dceři Kate kolekci dopisů, které obdržela od Charlese Dickense se slovy: „Dejte to Britskému muzeu – aby svět věděl, že mě (Charles) kdysi miloval.“.[19] Spisovatel Shirley Brooks ve svém deníku poznamenal, že Catherine „se rozhodla nedovolit… žádnému životopiscovi, aby tvrdil, že nečinila Dickense šťastným manželem“.

Catherine Dickens zemřela na rakovinu a byla pohřbena na hřbitově Highgate v Londýně, kde byla uložena po boku své dcery Dory, která zemřela v roce 1851. Její hrob je daleko od Dickensova hrobu ve Westminsterském opatství.

V kultuře

[editovat | editovat zdroj]

Catherine Dickens se stala námětem šedesátiminutového dokumentu od BBC Two Mrs Dickens' Family Christmas.[20]

V televizním seriálu Dickens (1976) of London ji ztvárnila Adrienne Burgess.[21]

Ve filmu Vášeň mezi řádky (2013) v režii Rapha Fiennese si Catherine Dickens zahrála herečka Joanna Scanlan.[22]

Ve filmu The Man Who Invented Christmas (2017) ji ztvárnila herečka Morfydd Clark.[23]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catherine Dickens na anglické Wikipedii.

  1. Kindred Britain.
  2. 1 2 KENNEDY, Maev. 'It destroys the image Dickens tried to create': unpublished letters give voice to writer's beleaguered wife [online]. 2024-08-25 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online.
  3. HARRIS, Elree I.; SCOTT, Shirley R. A Gallery of Her Own: An Annotated Bibliography of Women in Victorian Painting. [s.l.]: Routledge, 2013-11-26. Dostupné online. ISBN 978-1-135-49441-4. (anglicky)
  4. HAWKSLEY, Lucinda. The forgotten wife of Charles Dickens [online]. 19 May 2016 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. (anglicky)
  5. PARKER, David. Dickens and the Death of Mary Hogarth. Dickens Quarterly. 1996, s. 67–75. Dostupné online. ISSN 0742-5473. JSTOR 45291584.
  6. Victorianweb.org – Mary Scott Hogarth, 1820–1837: Dickens's Beloved Sister-in-Law and Inspiration
  7. ROSSI-WILCOX, Susan M. Dinner for Dickens: The Culinary History of Mrs Charles Dickens' Menu Books : Including a Transcript of What Shall We Have for Dinner? by 'Lady Maria Clutterbuck'. [s.l.]: Prospect, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-903018-38-5. (anglicky)
  8. ROSE, Phyllis. Parallel Lives: Five Victorian Marriages. New York: Vintage, 1983. Dostupné online. ISBN 9780307761507. S. 157.
  9. WATERS, Catherine. Dickens and the Politics of the Family. [s.l.]: Cambridge University Press, 1997-07-03. Dostupné online. ISBN 978-0-521-57355-9. S. 8–9. (anglicky)
  10. Dickens Troubled Marriage: A Victorian Scandal [online]. [cit. 2025-09-24]. Dostupné online.
  11. Letters reveal Charles Dickens tried to place his wife in an asylum [online]. 20 February 2019 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
  12. MALVERN, Jack. Dickens's dastardly plan for his wife. The Times. 21 February 2019. Dostupné online.
  13. NAYDER, Lillian. The Widowhood of Catherine Dickens. Dickens Studies Annual. 2002, s. 277–298. Dostupné online. ISSN 0084-9812. JSTOR 44372060.
  14. 1 2 NAYDER, Lillian. Catherine Dickens and Her Colonial Sons. Dickens Studies Annual. 2006, s. 81–93. Dostupné online. ISSN 0084-9812. JSTOR 44372159.
  15. Nisbet, Ada. Dickens and Ellen Ternan. [s.l.]: University of California Press, 1952. Dostupné online.
  16. Celebrating Catherine Dickens [online]. [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. (anglicky)
  17. Kolkata's link with Charles Dickens. The Hindu. 2012-02-07. Dostupné online [cit. 2025-01-08]. ISSN 0971-751X. (anglicky)
  18. NAYDER, Lillian. The Other Dickens and America: Catherine in 1842. Dickens Quarterly. 2002, s. 141–150. Dostupné online. ISSN 0742-5473. JSTOR 45291874.
  19. SLATER, Michael. Dickens and Women. Stanford: Stanford University Press, 1983. Dostupné online. ISBN 0460042483. S. 127, 159.
  20. BBC Two - Mrs Dickens' Family Christmas [online]. [cit. 2019-04-18]. Dostupné online.
  21. POINTER, Michael. Charles Dickens on the Screen: The Film, Television, and Video Adaptations. [s.l.]: Scarecrow Press, 1996. Dostupné online. ISBN 9780810829602. S. 177. (anglicky)
  22. SHOARD, Catherine. The Invisible Woman – Toronto 2013: first look review [online]. 6 September 2013 [cit. 2019-04-18]. Dostupné online.
  23. Review | 'The Man Who Invented Christmas' looks at the birth of 'A Christmas Carol'. The Washington Post. Dostupné online [cit. 18 April 2019]. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]