Catherine Dickens
| Catherine Dickens | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Catherine Thomson Hogarth |
| Narození | 19. května 1815 Edinburgh  Spojené království |
| Úmrtí | 22. listopadu 1879 (ve věku 64 let) Londýn Spojené království |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | hřbitov Highgate |
| Povolání | spisovatelka |
| Rodiče | George Hogarth a Georgina Thomson |
| Manžel(ka) | Charles Dickens (1836–1858) |
| Děti | Charles Dickens Mary Dickens Kate Peruginiová Walter Landor Dickens Francis Dickens Alfred D'Orsay Tennyson Dickens Sydney Smith Haldimand Dickens Henry Fielding Dickens Dora Annie Dickens Edward Dickens |
| Příbuzní | Mary Scott Hogarth a Georgina Hogarth[1] (sourozenci) Mary Angela Dickens a Sydney Margaret Dickens (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Catherine Thomson „Kate” Dickens (rozená Hogarth; 19. května 1815 Edinburgh – 22. listopadu 1879 Londýn) byla britská spisovatelka a autorka manuálu pro domácnost What Shall We have For Dinner? (v překladu: Co budeme mít k večeři?), vydaném pod pseudonymem Lady Maria Clutterbuck. Dvacet let byla manželkou spisovatele Charlese Dickense a starala se o jejich deset dětí. Po veřejně sledovaném a velmi kontroverzním rozchodu manželů v roce 1858 byla vystavena velké mediální pozornosti a stále častěji byla hanobena, přičemž se tvrdilo, že mnohé charakteristiky vznikly na základě veřejných výroků jejího manžela.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Catherine Hogarth se narodila v Ediburghu v roce 1815 jako nejstarší z deseti dětí George Hogartha a Georginy Thomson. V roce 1824 se rodina přestěhovala do Anglie a nakonec se usadila v Londýně. Její otec byl respektovaný novinář, hudební kritik a bývalý právník, který psal pro noviny jako byl Edinburgh Courant a později Morning Chronicle. Skrze jeho práci v žurnalistice a umění byla Catherine od raného věku zapojena do živého intelektuálního a kulturního prostředí. Její raný život formoval kontakt s literárními, hudebními a divadelními kruhy, které pravděpodobně inspirovaly její pozdější činnost v oblasti psaní a domácí autorské tvorby. Záznamů o jejím školním vzdělání však není mnoho. Právě prostředí, které jí umožnilo kulturně se orientovat, přispělo k jejímu rozvoji. Domácnost Hoghartových měla styky s literárními a uměleckými kruhy v Edinburghu i v Londýně.
Manželství
[editovat | editovat zdroj]Charles Dickens rychle našel zalíbení v devatenáctileté Catherine a pozval ji na oslavu svých 23. narozenin. Catherine byla atraktivní, inteligentní, laskavá a nadaná hudebnice.[2] Catherine a Dickens se zasnoubili v roce 1835. Dickens si nechal vyhotovit portrét na slonovině od Rose Emmy Drummond jako zásnubní dar.[3] Vzali se 2. dubna 1836 v kostele sv. Lukáše v Chelsea v Londýně. Na svatební cestu odjeli do vesnice Chalk poblíž Chathamu v Kentu. Poté se usadili v Bloomsbury v Londýně.
Catherine téměř ihned otěhotněla a páru se dohromady za patnáct let narodilo deset dětí. Minimálně dvakrát potratila.[4] Během tohoto období Charles napsal, že i kdyby se stal bohatým a slavným, nikdy by nemohl být tak šťastný jako byl v malém bytě s Catherine. Sestra Catherine, Mary Hogarth, se nastěhovala do domácnosti novomanželů na Doughty Street, aby jim pomohla. Bylo neobvyklé, aby neprovdaná sestra žila v domácnosti nově sezdaného páru. Dickens se s Mary velmi sblížil, přičemž historici dodnes diskutují o povaze jejich vztahu. Mary roku 1837 po krátké nemoci zemřela v jeho náručí a Dickens byl k neutěšení.[5] Po zbytek života si Mary idealizoval a objevila se i jako postava v mnoha jeho knihách např. jako malé Nell v novele Old Curiosity Shop.[6]
Mladší sestra Catherine, Georgina Hogarth se připojila do domácnosti rodiny Dickensových v roce 1842, když Dickens a Catherine odpluli do Spojených států, aby se postarala o děti, které zůstaly doma. Během této cesty Dickens napsal svému příteli, že Catherine se během jejich dlouhé plavby lodí nikdy necítila sklesle ani neztrácela odvahu a „přizpůsobovala se jakýmkoli okolnostem bez stížností“. V roce 1845 Charles Dickens nastudoval amatérské divadelní představení Every Man in his Humour na podporu Leigha Hunta. Při následném vystoupení, Catherine, která měla menší roli, spadla do propadla.
Catherine v roce 1851 publikovala knihu What Shall We Have for Dinner? pod pseudonymem „Lady Maria Clutterbuck”. Jedná se o domácí manuál s plánováním jídel a informacemi o vedení domácnosti určený pro středostavovské ženy, které si přejí držet krok s očekáváními viktoriánské doby. Publikace byla často přehlížená jako pouhá kuchařka, nyní tuto práci odborníci hodnotí nejen jako zábavnou, ale také sociálně uvědomělou, podporující projevování domácí ženskosti a zároveň mírně podkopávající tento konstrukt. Kniha zaznamenala mírný úspěch a vyšla v několika vydáních.[7] Kromě toho nabízí neobvyklou perspektivu skutečné ženy s přímou zkušeností s pracovním životem, společenskými očekáváními a humorem viktoriánské ženskosti. V roce 1851 se Catherine také údajně nervově zhroutila po smrti své sedmiměsíční dcery Dory Annie Dickens.[8]
Odloučení
[editovat | editovat zdroj]V následujících letech Dickens tvrdil, že se Catherine stala stále více neschopnou matkou a hospodyní.[9] Po narození deseti dětí Catherine ztratila svůj mladistvý vzhled a Dickens zjistil, že nemá s manželkou nic společného. Catherine ho začala odpuzovat.[10] Začal ji obviňovat, že jen kvůli ní mají tolik dětí a on je nemůže uživit. Už si nepřál mít další děti po narození jejich čtvrtého syna Waltera a tvrdil, že příčinou toho, že měli tolik dětí bylo, že sama Catherine pocházela z velké rodiny. Aby zajistil, že již nebudou mít další potomky, nařídil, aby měli oddělené postele mezi které nechal umístit knihovnu. Poté se ze společné ložnice odstěhoval do vedlejšího pokoje a nechal spojovací dveře kompletně zazdít. Dickens se také neúspěšně snažil manželku falešně diagnostikovat jako duševně nemocnou s úmyslem nechat ji umístit do ústavu pro choromyslné.[11][12]
V květnu 1858 se manželé rozešli a Catherine se přestěhovala do domu na Gloucester Crescent v Camden Town. Podmínky svého rozchodu si dohodli formou právní listiny namísto soudního řízení.[13] Podle anglického práva neměla Catherine žádné právo na svěření dětí do péče, ale v právní listině jí bylo přislíbeno „volné setkávání se se všemi nebo některým z jejích dětí na jakémkoli místě“.[14] Přesná příčina rozchodu manželů není známá, ačkoliv pozornost přitahovala fáma o aféře mezi Dickensem a Ellen Ternan a/nebo Georginou Hogarth. Náramek, který měl být určen Ellen Ternan, byl údajně několik měsíců předtím doručen do domácnosti Dickensových, což vedlo k obviněním a popírání.
Dickensův přítel William Makepeace Thackeray tvrdil, že Dickensův rozchod s Catherine byl způsoben románkem s Ternan, a nikoli s Georginou Hogarth, jak mu bylo naznačeno. Když se Dickens o tomto výroku dozvěděl, byl natolik rozzuřen, že to téměř ukončilo jejich přátelství.[15]
K rozchodu manželů se vyjádřilo mnoho dalších přátel, příbuzných a společenských osobností, přičemž většina podporovala Catherine a postavila se na její obranu. Básnířka Elizabeth Barrett Browning nazvala způsob jakým Dickens jednal se svou ženou „kriminálním” a baronka a filantropka Angela Burdett Coutts, Dickensova dlouholetá přítelkyně, eventuálně kvůli rozchodu skončila jejich přátelství. Současníci také chválili Catherine pro zachování jejího mlčení a důstojnosti náležející „pravé dámě“, neboť ke způsobu jakým s ní její manžel jednal, nepronesla na veřejnosti jediného ostrého slova.[2]
Georgina, Charles a všechny děti kromě Charlese Dickense Jr. zůstali v jejich domově v domě Tavistock House, zatímco se Catherine a Charles Jr. odstěhovali.[14] Sestra Catherine, Georgina Hogarth se starala o Dickensovu domácnost. Dne 12. června 1858 Dickens publikoval článek ve svém týdeníku Household Words, v němž popřel fámy o rozchodu, aniž by je konkrétně vyslovil nebo objasnil situaci.
„Nějaké mé domácí potíže, dlouhodobé povahy, o nichž již nic bližšího neřeknu, kromě toho, že si zaslouží být respektovány jako posvátně soukromé, byly nedávno vyřešeny dohodou, která nezahrnuje žádný hněv ani zlou vůli, a celý jejich vznik, průběh a okolnosti byly po celou dobu v povědomí mých dětí. Jsou urovnány smírně a jejich podrobnosti mají nyní zapomenout všichni, kterých se týkají… Z nějakého důvodu, vyplývajícího ze zloby, pošetilosti nebo neuvěřitelné náhody, či ze všech tří, se tyto potíže staly příčinou zkreslení, většinou hrubě nepravdivého, nejhoršího a nejkrutějšího – zasahující nejen mě, ale i nevinné osoby, které mi jsou drahé… Prohlašuji tedy nejvážněji – a činím tak jak vlastním jménem, tak jménem své manželky – že všechny nedávno se šuškající fámy týkající se těchto potíží, které jsem pouze naznačil, jsou ohavně nepravdivé. A ten kdo znovu některou z nich zopakuje i po tomto vyvrácení, bude lhát tak úmyslně a hanebně, jak jen může jakýkoli nepravdivý svědek lhát před nebem a zemí.“
Své prohlášení poslal do novin včetně The Times a mnoho dalších jej převzalo. Rozkmotřil se s vydavateli Bradbury and Evans, protože odmítli zveřejnit jeho prohlášení v časopise Punch, jelikož jej považovali za nevhodné pro humoristické periodikum. Další veřejné prohlášení se objevilo v New York Tribune, odkud se dostalo do někalika britských novin. V tomto prohlášení Dickens uvedl, že rodinu držela po nějakou dobu pouze díky Georgině Hogarth:
„… Poznamenám pouze o [mé manželce], že určitá zvláštnost její povahy způsobila, že všechny děti připadly na někoho jiného. Nevím – nedokážu si ani s největší fantazií představit – co by se s nimi stalo nebýt této tety, která s nimi vyrostla, které jsou oddány a která jim obětovala nejlepší část svého mládí a života. Opakovaně protestovala, přesvědčovala, trpěla a namáhala se, aby zabránila rozchodu mezi paní Dickensovou a mnou. Paní Dickensová jí často vyjadřovala uznání za láskyplnou péči a oddanost v jejím domově – nikdy ne silněji než v posledních dvanácti měsících.“
Rozchod a Dickensovo přepisování jeho (i jejich manželství) formovaly, jak byla Catherine vnímána až do své smrti v roce 1879 a v následujících desetiletích.[16]
Pozdější roky
[editovat | editovat zdroj]Charles Dickens a Catherine udržovali po rozchodu jen minimální korespondenci, komunikovali spolu pouze třikrát skrze dopisy a setkali se jen jednou, pouze náhodou před divadlem. V roce 1864 jejich syn Walter Landor Dickens zemřel v Kalkatě v Indii[17] a Angela Burdett Coutts pobídla Dickense, aby po smrti syna Catherine napsal. Dickens tak neučinil a odpověděl Coutts: „stránka v mém životě, na níž kdysi bylo něco napsáno, se stala naprosto prázdnou a není v mých silách předstírat, že by na ní bylo jediné slovo.“[18]
Dickens také nedodržel ustanovení v jejich dohodě o rozchodu týkající se Catherineina přístupu k dětem. Jejich dcera Kate později popsala jak jí Dickens „vyčetl”, že navštívila svou matku. Dickens také zařídil jejich synům pracovní místa v britských koloniích, aniž by to předem konzultoval s jejich matkou a Catherine byla velmi rozrušena jejich odjezdem z Anglie. Jejich syn Sydney Smith Haldimand Dickens, poručík námořnictva, se přesto rozhodl během svých dovolených žít s matkou.
Smrt
[editovat | editovat zdroj]Na smrtelném loži v roce 1879, Catherine dala své dceři Kate kolekci dopisů, které obdržela od Charlese Dickense se slovy: „Dejte to Britskému muzeu – aby svět věděl, že mě (Charles) kdysi miloval.“.[19] Spisovatel Shirley Brooks ve svém deníku poznamenal, že Catherine „se rozhodla nedovolit… žádnému životopiscovi, aby tvrdil, že nečinila Dickense šťastným manželem“.
Catherine Dickens zemřela na rakovinu a byla pohřbena na hřbitově Highgate v Londýně, kde byla uložena po boku své dcery Dory, která zemřela v roce 1851. Její hrob je daleko od Dickensova hrobu ve Westminsterském opatství.
V kultuře
[editovat | editovat zdroj]Catherine Dickens se stala námětem šedesátiminutového dokumentu od BBC Two Mrs Dickens' Family Christmas.[20]
V televizním seriálu Dickens (1976) of London ji ztvárnila Adrienne Burgess.[21]
Ve filmu Vášeň mezi řádky (2013) v režii Rapha Fiennese si Catherine Dickens zahrála herečka Joanna Scanlan.[22]
Ve filmu The Man Who Invented Christmas (2017) ji ztvárnila herečka Morfydd Clark.[23]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catherine Dickens na anglické Wikipedii.
- ↑ Kindred Britain.
- 1 2 KENNEDY, Maev. 'It destroys the image Dickens tried to create': unpublished letters give voice to writer's beleaguered wife [online]. 2024-08-25 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online.
- ↑ HARRIS, Elree I.; SCOTT, Shirley R. A Gallery of Her Own: An Annotated Bibliography of Women in Victorian Painting. [s.l.]: Routledge, 2013-11-26. Dostupné online. ISBN 978-1-135-49441-4. (anglicky)
- ↑ HAWKSLEY, Lucinda. The forgotten wife of Charles Dickens [online]. 19 May 2016 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PARKER, David. Dickens and the Death of Mary Hogarth. Dickens Quarterly. 1996, s. 67–75. Dostupné online. ISSN 0742-5473. JSTOR 45291584.
- ↑ Victorianweb.org – Mary Scott Hogarth, 1820–1837: Dickens's Beloved Sister-in-Law and Inspiration
- ↑ ROSSI-WILCOX, Susan M. Dinner for Dickens: The Culinary History of Mrs Charles Dickens' Menu Books : Including a Transcript of What Shall We Have for Dinner? by 'Lady Maria Clutterbuck'. [s.l.]: Prospect, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-903018-38-5. (anglicky)
- ↑ ROSE, Phyllis. Parallel Lives: Five Victorian Marriages. New York: Vintage, 1983. Dostupné online. ISBN 9780307761507. S. 157.
- ↑ WATERS, Catherine. Dickens and the Politics of the Family. [s.l.]: Cambridge University Press, 1997-07-03. Dostupné online. ISBN 978-0-521-57355-9. S. 8–9. (anglicky)
- ↑ Dickens Troubled Marriage: A Victorian Scandal [online]. [cit. 2025-09-24]. Dostupné online.
- ↑ Letters reveal Charles Dickens tried to place his wife in an asylum [online]. 20 February 2019 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MALVERN, Jack. Dickens's dastardly plan for his wife. The Times. 21 February 2019. Dostupné online.
- ↑ NAYDER, Lillian. The Widowhood of Catherine Dickens. Dickens Studies Annual. 2002, s. 277–298. Dostupné online. ISSN 0084-9812. JSTOR 44372060.
- 1 2 NAYDER, Lillian. Catherine Dickens and Her Colonial Sons. Dickens Studies Annual. 2006, s. 81–93. Dostupné online. ISSN 0084-9812. JSTOR 44372159.
- ↑ Nisbet, Ada. Dickens and Ellen Ternan. [s.l.]: University of California Press, 1952. Dostupné online.
- ↑ Celebrating Catherine Dickens [online]. [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kolkata's link with Charles Dickens. The Hindu. 2012-02-07. Dostupné online [cit. 2025-01-08]. ISSN 0971-751X. (anglicky)
- ↑ NAYDER, Lillian. The Other Dickens and America: Catherine in 1842. Dickens Quarterly. 2002, s. 141–150. Dostupné online. ISSN 0742-5473. JSTOR 45291874.
- ↑ SLATER, Michael. Dickens and Women. Stanford: Stanford University Press, 1983. Dostupné online. ISBN 0460042483. S. 127, 159.
- ↑ BBC Two - Mrs Dickens' Family Christmas [online]. [cit. 2019-04-18]. Dostupné online.
- ↑ POINTER, Michael. Charles Dickens on the Screen: The Film, Television, and Video Adaptations. [s.l.]: Scarecrow Press, 1996. Dostupné online. ISBN 9780810829602. S. 177. (anglicky)
- ↑ SHOARD, Catherine. The Invisible Woman – Toronto 2013: first look review [online]. 6 September 2013 [cit. 2019-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Review | 'The Man Who Invented Christmas' looks at the birth of 'A Christmas Carol'. The Washington Post. Dostupné online [cit. 18 April 2019]. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Catherine Dickens na Wikimedia Commons
