Rezignace
Rezignace (z francouzštiny résigner – rušit platnost, vzdát se určitého práva) označuje v základním významu činnost, kterou se král, císař vzdával nároku na trůn. V užším slova smyslu sám za sebe, v širším pak za celou dynastii.[1] V obecnějších souvislostech pak rezignace znamená odstoupení osoby z výkonu funkce či úřadu. Nejčastěji je termín spojován s politickou sférou, kdy ze svého úřadu odstupuje hlava státu, předseda vlády, ministr či další funkcionáři.[1] V případě hlavy státu pak jde o abdikaci, u členů vlády se hovoří o demisi.
U politika je rezignace osobní rozhodnutí, učiněné na základě různých příčin (např. po veřejném tlaku či ze soukromých důvodů). V dějinách Spojených států rezignoval jediný prezident, a to Richard Nixon 9. srpna 1974 v souvislosti s aférou Watergate a připravovaným procesem odvolání z úřadu – impeachmentem.
V závislosti na právním zakotvení konkrétního státu nemusí být rezignace vždy přijata. Například americký prezident George W. Bush odmítl dva návrhy na rezignaci od ministra obrany Donalda Rumsfelda. V dubnu 2011 nabídl rezignaci na člena české vlády ministr obrany Alexandr Vondra.[2] Předseda vlády Petr Nečas ji však neakceptoval. V důsledku tzv. kauzy Hlubuček rezignoval v červnu 2022 Petr Gazdík na funkce českého ministra školství a místopředsedy hnutí STAN.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3.
- ↑ SRNOVÁ, Veronika. Vondra nabídl Nečasovi rezignaci, Kalousek post neopustí. ČT24 [online]. 2011-04-11 [cit. 2026-03-11]. Dostupné online.
- ↑ STUCHLÍKOVÁ, Lucie; MACHOVÁ, Martina. „Udělal jsem chybu, ale nic neukradl.“ Gazdík skončil kvůli korupční aféře. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-06-19 [cit. 2022-06-20]. Dostupné online.
