
Ivan Ruller (17. listopadu 1926 Brno – 25. března 2018 tamtéž) byl český architekt a vysokoškolský pedagog, jedna z nejvýznamnějších osobností brněnské architektury druhé poloviny 20. století. Svou tvorbou navazoval na meziválečný funkcionalismus a modernu, architekturu často propojoval s výtvarným uměním. Zpracoval několik set studií, projektů i realizací, z nichž podstatná část vznikla v jeho rodném Brně, ale působil také v zahraničí.
Po studiích na Vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše v Brně působil jako asistent Bedřicha Rozehnala a Miloslava Kopřivy, v roce 1959 však musel školu z politických důvodů opustit. Následně pracoval v různých projekčních ústavech a také jako samostatný architekt. Za své postoje v období pražského jara byl v letech 1970–1989 vyloučen ze Svazu architektů a nesměl učit ani publikovat. Mezi jeho nejvýznamnější realizace patří spolupráce na stavbě a interiérech Janáčkova divadla, administrativní budova Ingstavu, sportovní hala Rondo, budova zlatnického družstva Karat, smuteční síň v Brně-Židenicích, výstavní pavilon E na brněnském výstavišti či spolupráce s UNESCO na projektu muzea v libyjském Tripolisu.
Po sametové revoluci se vrátil na Fakultu architektury VUT, kde v letech 1990–1994 zastával funkci prvního polistopadového děkana, a inicioval také založení Fakulty výtvarných umění VUT. Zároveň založil vlastní architektonickou kancelář a tvořil až do vysokého věku; v roce 2017 zvítězil jeho tým v soutěži na revitalizaci brněnského nábřeží Svratky, které po něm nese jméno Rullerovo nábřeží.
